Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 1. 2017

prof. Miloš Horanský o (nejenom) Haně Strejčkové

Montáž koláž muchláž 2016

Byl tu dalajlama. A velmoc se otřásala vztekem. Jeden z nejtruchlivějších výjevů 2016, počítaje v to reakce našich politiků. Vláda hořekuje: Vylidňuje se nám venkov. Venkov říká: K lékaři daleko, poštu zrušili, školy zmršili, knihovna zchřadla a po babišiádě s účtenkami se ani nesesedneme. Nebude hospoda. U sochařů dvě krásy – groteskní a básnivé. Rónův Jošt v Brně. Kůň na vysokých hnátech, který říká – takto se brodí zlem. A neutuchající David Černý. Jeho Betlém nyní v Boleslavi říká – Čechy jsou a byly poeticky bláznivé. Bereme-li do kultury i způsob života, postoupili jsme v ekosběru. Už se stalo samozřejmostí třídit odpad. Narodilo se slovo bublina. Sledujte, jak bude rakovinově pučet. Je apartní, znamená mnoho a nic (sociální bublina, žije v bublině…). Zeman? Únava ze Zemana. Nejagresivnější invaze roku 2016. Znepokojivý, podruhé nevolitelný. Kéž by! Velké mezní situace třídí lidi; a politiky ještě víc. Pohyb utečenců mnohé nás přistihl v ubohém mravním stavu. Hryže mě jakýsi antiintelektualismus, který Masaryk nazval Hulvátovem a Kocourkovem. Jak to nazvat dnes?

prof.horansky_divadelni-noviny_leden2017.jpeg

Duchovním vůdcem národa je pro mě Tomáš Halík. Epik. Velké gesto od starých kultur přes křesťanství až k dnešku. Nedivím se, jak se s nynějším papežem Františkem ctí a prolínají. Jděte na jeho kázání v neděli k Salvátorovi a čtěte jeho knihy a publicistiku. Škoda, že jsme sekularizovaná společnost a že by patrně maják Halík, bohužel, nám ke škodě, po hříchu, přímou volbou asi nemohl být na Hradě. Jsem vřele pro zkusit to. Slavie s Šedivým jen kvete, ale stíní nám to strach, aby červenobílý dres nezrudl. Náš trump Zeman jede trumpovat k Trumpovi. Konečně se prorektoskopoval do Bílého domu. A Ivanky se skamarádí, až ta zámořská tady bude velvyslancovat. Již vzhůru, miliardáři světa. Zachraňte ho, hlavně chudé. Revoluce naruby? Však i náš adept pan Horáček nemá, jak se sluší, prázdný měšec. V politice, zdá se mi, dobře porostl Gazdík. Zvládl například antizemanovskou manifestaci na Staroměstském. A ovšem – ministr Herman. To byl postoj. Špinar v činohře Národního stále svůj. Líbí? Nelíbí? Ale není tu stojato. Fajt v čele NG a Burian v ND – jeví se jako moc dobré volby. Je robotno a cítit ruch nových činů. Můj divadelní objev Hana Kožová-Strejčková: absolvovala DAMU (pedagogové Ulrychová, Salzmannová, Rösner, Horanský). Po absolutoriu stáže leckde po Evropě, pak prudká práce doma a učí, hraje, režíruje, píše a choreo… Trkne ji verš: Dva staří manželé, těla jako kůra stromová, stojí večer co večer v lavóru a navzájem se myjí… a vezme „vysloužilý“ taneční pár a na verš stvoří pohybovou jevištní báseň, naléhavou a magickou. Nechá dětmi namalovat pocit domova a jejich kresby obalí příběhem jeho jistoty, nalézání a ztráty. Zažíhá bolavé a okoralé, se seniory tančí a inspiruje k psaní básniček. Ruka drží ruku a zažehuje vztahy. Socioart? Umění jako socioléčba? Všude je teplorozdávající. Divadlem šířená humanita. Světlonoš. Moc se mi líbí ztepilá i užitečná vzducholoď na krychli DOX. Skvělý nápad. Prosím, podobně zachraňme, animujme šílenou krabici na Karláku naproti kostela sv. Ignáce. DOX to ani nepotřeboval, ale architektonickou hnusohrůzu by to mohlo zachránit. Radní na Dvojce, zadejte to žáčkům z UMPRUM nebo AVU. Fujavice v ČSSD. Koho odvane? Mumie Paroubek a Sládek již zapomněly na své důvodné a pro nás úlevné pády. A znovu se nestoudně škvíří do politiky. Náladograf – ve městech česká hospoda. Zastavte se na jedno a nabírejte. Zjistíte, koho volit. Vidím švejkovskou situaci – přichází do hospody Zeman a Duka. Šli by? Stejně zbytečně. Ochranka hospodu vylidnila. Tak se o náladě lidu nic nedozví. Novinky z Hradu: trenýrky nevisí – tvůrci zatím unikají gilotině, Forejt padl. Vysmívají se nám? Minář čtvrtým rokem bez prověrky, Ovčáček je truchlosměšný a Hrad i pána střeží vstupní rámy. Medicína – Pomahač. Jsem zkušený lazar, leccos je na mém těle z dovedností naší medicíny. Když jsem viděl v televizi doktorem Pomahačem implantované celé tváře, pocítil jsem hlubokou úctu a sladkou hrůzu podobnou té, kdy Armstrong vstoupil na Měsíc. Ohromující hudba – Galina Uspolskaja. Rána z Ruska do mysli a srdce. Slyšel jsem jen dvakrát, ale náhle nebylo dechu. Progresivní Petr Kotík se invazivně snesl z Ostravy na Prahu s trojorchestrovým koncertem avantgardistů. Až posvátná hudební detonace. Předivadelnělá Praha a mnohým divadlům se tak stýská po mladých hercích… Opava, Jihlava, Most, Cheb a další. V Praze budou paběrkovat, točit reklamy, dělat krátkodeché spolky. Vím, roztřídí to autorita jménem divák a jeho zájem. Já jen povzdechl a myslím, že v jejich prospěch. Uprostřed adventu velká bolest. Od dětství krviblízký Jaromír Hnilička, celoživotně v angažmá jako Bromův trumpetista světové ražby a velký komponista, zemřel. Další kamarád v prášku. Svou krásnou, velebnou Missu Jazz teď troubí s anjely a Armstrongem. Vzduch prý se lepší, akorát Ostrava o tom neví. Zato voda – tu už pijeme delší dobu z kohoutku.

Jaká radost!

  • Autor: Miloš Horanský
  • Publikováno: 09. ledna 2017