Jdi na obsah Jdi na menu
 


Idea - cesta k založení školy

Jacques Lecoq vždy dával přednost hře; radosti ze hry. Podporoval lidskou touhu objevovat nové dramatické tvary a naplňoval je fantazií, mystériem a poezií. Věřil ve schopnost člověka pozorovat a imitovat přírodu stejně tak, jako věci kolem nás. Přetvářel vše do dramatických podob. Z mého pohledu byl „novodobým“ Komenským, upřednostňoval školu hrou. V prázdném prostoru studenti všech národností tvoří a improvizují, hledají na dané téma to nejpřesnější lidské gesto, pocit, dramatickou zápletku, vždy se přitom opírají o přírodní zákony a přirozený rytmus života.

 

Po ukončení studia Mezinárodní školy „Jacques Lecoq“, jsem se přes deset let věnovala pedagogice metody Jacques Lecoq, pohybovému divadlu, tanci a loutkářství nejen ve Francii, ale také během světového turné s Philippem Gentym v Kambodži, Jihoafrické republice, na Novém Zélandu, v Jižní Koreji atd. Předávala jsem své mnohaleté divadelní zkušenosti vedením různých profesionálních workshopů, dílen a seminářů a zároveň jsem také měla možnost poznat rozličné divadelní metody.

 

Cestování s divadelní společností Philippa Gentyho po světě a poznávání nových kultur a zemí velmi obohatily moje techniky výuky, zároveň mě utvrdily ve výjimečnosti této metody a nabyla jsem přesvědčení, že metoda J. Lecoqa nezná hranic, je celosvětově srozumitelnou učební metodou, kterou si může přirozeně osvojit každý. Během těchto let jsem začala vážně uvažovat o myšlence založit vlastní školu se zaměřením na pohybové divadlo a uplatňující Lecoqovu metodu.

 

Po návratu do Prahy jsem tuto metodu učila na několika jednorázových workshopech a souvisle jeden rok na katedře nonverbální divadla HAMU. Absolventi workshopů a studenti HAMU mi vyjádřili svoji vůli pokračovat v poznávání této metody zahrnující práci s pohybem, improvizací, kolektivní tvorbou a i s vedlejšími obory jako např. akrobacií a současným tancem. Nabyla jsem pevného přesvědčení o nutnosti otevřít soukromou školu, která by měla všeobecný přínos pro českou i světovou divadelní scénu. Tak vznikla idea projektu „Budilova divadelní škola“.

 

Doufám, že se mi podařilo otevřením Budilovy divadelní školy v Praze českým a všem ostatním východoevropským studentům metodu Jacqua Lecoqa zpřístupnit už jen proto, že studium v Paříži je finančně velmi nákladné. Pan Jacques Lecoq se nejednou zmínil, že tak málo studentů ze slovanských zemí prošlo jeho školou. Měl Slovany velmi rád. Myslím, že kdyby tu mezi námi ještě byl, tak by uvítal, že se jeho učení dostane do východních zemí a mé rozhodnutí by ocenil a podporoval, stejně tak jako mi tuto podporu písemně vyjádřila jeho žena Fay Lees Lecoq (viz: doporučení školy Jacques Lecoq), která nadále Mezinárodní školu Jacques Lecoq v Paříži řídí a se kterou jsme se společně domluvily na vzájemné spolupráci v rozšiřování výuky ve východních zemích.

 

Věřím, že naplňujeme požadavky našich studentů a těším se vždy na zahájení dalšího ročníku.

 

S úctou Vendula Burger,

zakladatelka, ředitelka a pedagog Budilovy divadelní školy.